Michal Závodský: „Snažíme se být seriózním partnerem.“

Věk: 31 let. Bydliště: Brno-Masarykova čtvrť.

Text je z roku 2011.

Tento usměvavý a milý muž se v Masarykově čtvrti zasazuje o ochranu přírody, architektury a pohody bydlení.

Vaše Občanské sdružení Masarykova čtvrť funguje již řadu let. Co byste poradil lidem, kteří by chtěli být také tak aktivní jako vy?

Primárně by se měli obklopit dobrými spolupracovníky – člověk občas potřebuje podpořit. Někdy říkám, že občanská aktivita je dobrá činnost pro maminky na mateřské a pro seniory, protože jsou flexibilnější, mohou si udělat čas a jsou často příkladně asertivní. Jak úředník, tak i já máme pevnou pracovní dobu. Takže si na schůzku s ním musím brát dovolenou nebo potom nahradit večer, co přes den zameškám v práci. I když jinak se bráním válečné terminologii, je dobré mít „diverzifikované vojsko,“ to znamená kolegy z různých oborů. Nikdo není do všeho zasvěcený a nezná všechno. Já jsem týmový hráč, protože mám rád, že každý přinese něco svého, svůj pohled. Byť já třeba vytvořím základní syžet nějakého stanoviska, každý potom řekne: „To ti tam chybí“ nebo: „Tohle udělejme jinak“. A pak jsou samozřejmě zapotřebí lidé na organizaci různých akcí. Jinak práce ve sdružení je žrout času, nemůžete se věnovat mnoha jiným záležitostem. Je to na úkor našich rodin a volna. Něco je také nákladnější. Musíte třeba zajistit odměny pro děti v soutěži, disponovat barevnými kopírkami nebo tiskárnou. V souvislosti s projednáváním tří variant konceptu brněnského územního plánu jsme zase nechávali tisknout a distribuovat tři tisíce blanketů zmocnění zástupce veřejnosti. To jsou náklady, které člověk většinou nese ze svého. Občanské sdružení Masarykova čtvrť nemá žádné členské příspěvky či sponzorské dary, zřídka se podaří získat menší účelový grant.

Čeho by se naopak lidé, kteří se chtějí občansky angažovat, měli vyvarovat?

Takových akcí, pro které by vás případně až příliš lehce nechali „oštemplovat“ za „aktivisty,“ bojovníky proti všemu a všem. Vím, že to někdy jinak nejde. Občas je situace natolik zoufalá, že člověk podniká zoufalé kroky. Ale při komunikaci s politiky nebývá nic horšího, než když spadnete do kategorie chronických a bezdůvodných stěžovatelů – to jste pak pro ně lehké „sousto.“ Tomu se bráníme tím, že se snažíme být věcní a mít vždy dostatečnou argumentaci. Případně je dobré dávat si pozor na kontakty s tiskem, ale ani tomu se nedá úplně ubránit. My jsme se třeba zasazovali za to, aby jedna zelená plocha u Wilsonova lesa nebyla zastavěna dvěma vilami. Lidé už jsou na louku zvyklí, je to pěkný veřejný prostor. Na předmětné zastupitelstvo přišli i lidé, kteří bydlí nedaleko a nejsou členy našeho sdružení. Vystupovali sami za sebe a svůj názor vyjadřovali hodně halasně. Tak, že i když to nebylo úplně nezbytné, starosta přizval motorizovanou hlídku městské policie. A další den vyšel v novinách článek v tom smyslu, že členové Občanského sdružení Masarykova čtvrť se neumějí chovat a něco rozvášněně vykřikují.

Jakým způsobem vaše sdružení pracuje?

Sdružení má asi stovku členů. Jsou to zejména lidé z Masarykovy čtvrti, protože se orientujeme výhradně na toto území. Na druhou stranu máme širší škálu témat, sahající od ochrany přírody až po ochranu architektury a pohody bydlení. Sdružení je vedeno pětičlenným výkonným výborem. To je nejaktivnější, víceméně stabilní jádro, volené valnou hromadou. Budu se opakovat – sdružení vám vezme hodně času a ne každý je schopen obětovat ho tolik. Například maminka od tří dětí nemůže participovat na veškerém dění. Přešli jsme na model, že každý sleduje oblast, která ho zajímá. Třeba kolegyně je lesňačka, má tak na starosti primárně Wilsonův les, a my ostatní, kteří nerozlišíme jednoho brouka od druhého, jí tohle téma necháváme. Ale zase se různě nahrazujeme. Celkový obecný „zastřešující“ přehled se snažím mít já.

Vy jste přímo předseda sdružení?

Ano. Do své funkce jsem přišel trochu z nutnosti. Moje předchůdkyně Jasna Flamiková, která je nadále členkou sdružení, se vydala na lokální politickou kariéru. Je zastupitelkou městské části za Stranu zelených. Rozhodla se, že svoje funkce nebude křížit, aby nebyla napadnutelná, že sedí na několika židlích. Na pozici předsedy se nikdo moc nedere, protože je s ní spojeno hodně nejrůznější agendy. Ten čas v rozhovoru zmiňuji opětovně a v mnoha podobách, ale ve výsledku to o ničem jiném není, než že si člověk řekne: „Teď se nepodívám na jeden film a místo toho sepíšu nějaké připomínky k tomuto nebo třeba s něčím pomohu sousedům.“

Kolik hodin týdně vám práce ve sdružení zabere?

Tipoval bych pět, šest hodin. Záleží na tom, jak moc to chcete brát zodpovědně. A je to i hodně nárazové – někdy mi občanská aktivita zabere celý víkend. Když se mám vyjádřit k určitému záměru, sedím nad lejstry a čtu to pořád dokolečka, abych se nedopustil chyby. Všechno, co řeknete, může být použito proti vám, a zejména u občanských sdružení to platí dvojnásobně. Sepsání stanoviska může trvat tři, čtyři hodiny. Pak je ještě pošlete kolegům ze sdružení, a od nich zas něco přijde zpět. Nárazově to může být třeba i deset, patnáct hodin za víkend.

Snažíte se jako sdružení oslovit i politiky?

Samozřejmě. Největším partnerem je pro nás městská část Brno-střed. Tam je politická reprezentace nyní víceméně stabilně tvořená koalicí ODS a ČSSD, s převahou ODS. Spolupráce by jistě mohla být lepší. Tu a tam je cítit, že politik má dojem, že byl zvolen a má tedy čtyři roky právo rozhodovat v podstatě o všem a bez zohlednění jiných názorů. Když je nám nějaký projekt předložen nebo se k němu domůžeme, bývá už někdy takzvaně „zamašličkováno.“ Prohlásí: „S tímhle jdeme za tři týdny na stavební úřad podávat žádost.“ A když my reagujeme: „Byli bychom rádi, kdyby silnice byla vedena o deset metrů dál od bytových domů,“ již je to problém, protože to znamená všechno přeprojektovat. Někdy to může být jakási Potěmkinova vesnice. Řekne se, že to s námi konzultovali, ale je to v době, kdy už se k tomu efektivně vyjádřit nemůžeme. Existujeme deset let a politici by tudíž mohli vědět, že jsme relativně stabilní prvek. Když se něco děje nebo plánuje v Masarykově čtvrti, bylo by slušné a pro všechny prospěšné, kdyby nás pozvali a zeptali se, co si o tom myslíme. Je zbytečné, aby se místní ex post proti něčemu stavěli, když se lecjaké nedorozumění nebo odlišné názory mohou vyjasnit hned na začátku. Nechceme být bráni jako bojovníci proti radnici. Snažíme se být seriózním partnerem, který vede argumentaci věcnou a podloženou zkušenostmi. Kolegové ze sdružení žijí v Masarykově čtvrti desítky roků. Moje rodina v tomto domě bydlí od počátku 50. let. Přece jen už máme osobní prožitek místa a vztah k němu.

A jak spolupracujete s úředníky? Vycházejí vám vstříc?

Pro úředníky jsme asi klasickým klackem pod nohama. Nechci nikomu křivdit, ale obecně panuje mínění, že úředník je rád, když si svou práci rychle vyřídí a nemá žádný problém. A najednou přijde někdo, kdo mu dá dvoustránkové vyjádření s deseti body a on je musí nějak zapracovávat. Ale zase na druhou stranu: časem se už trochu naučili nás chápat jakožto normálního partnera, který nemá zájem komplikovat jim práci, jenom vytrvale říká na férovku: „Pojďte nás vzít také do hry, bude to prospěšné pro všechny.“ Celkem dobře se spolupracuje s Veřejnou zelení města Brna nebo odborem životního prostředí na Úřadě městské části Brno-střed, se kterými jsme už našli společný modus vivendi. My víme, co se tam chystá, dostáváme od nich podklady, a zároveň oni se snaží nás respektovat a případné odchylky nám zdůvodnit. Největší třecí plochu zatím bohužel představuje stavební úřad. Ne že by byl problém s jeho úředníky spolupracovat nebo že by neposkytovali informace, ale dosud se nám nepodařilo je přesvědčit, že Masarykova čtvrť má nezaměnitelného génia loci: je i citována v bezpočtu literatury o architektuře, jsou tady desítky vil coby etalonů brněnské prvorepublikové funkcionalistické avantgardy. A oni tam klidně povolí naddimenzovanou moderní stavbu. Masarykova čtvrť je svým způsobem nejprestižnější část Brna. Každý developer, který se sem pustí, si chce vydělat. On vidí jen ten byt, který se bude prodávat od šesti milionů nahoru, a tak chce buď zakoupenou stavbu zbourat a místo ní postavit něco nového a objemnějšího, anebo na každé straně přistavět ještě jednu místnost a vyhnat to alespoň o dvě patra nahoru.

Z jakých důvodů jste se vlastně původně rozhodli založit občanské sdružení?

Pomyslným startérem byl záměr stavby kryté haly na Kraví hoře. Tenkrát se k nám dostaly plány, jak by měla vypadat. Na základě toho pár osob dalo dohromady sérii přednášek o historii a architektuře Masarykovy čtvrti, kde se sešlo zdravé jádro zde bydlících lidí se zájmem o čtvrť. Ti se nakonec rozhodli založit občanské sdružení a jako první vytvořili připomínky právě k záměru kryté haly. Tento rok zatím potichu oslavujeme deset let od založení sdružení.

Co se vám za těch deset let nejvíce podařilo?

Největší úspěch, i když asi ne z pohledu fanoušků sjezdového lyžování, byl, že jsme docílili zalesnění bývalého sjezdového svahu ve Wilsonově lese. To znamenalo několikaletou občanskou aktivitu. Svým způsobem za úspěch se dá považovat také to, že jsme pozastavili realizaci kontroverzního projektu Wilson. Šlo o šestipodlažní bytový dům s komerčně-developerským využitím, který ve veřejné části co do své skladby není až tak špatný, ale problémem je, že to bylo na městských pozemcích, za nevýhodných podmínek pro Brno a celkově nepřiměřeně veliké. Proti sjezdovce ve Wilsonově lese i proti domu Wilson jsme pod petice sesbírali několik tisíc podpisů. Pozitivem bylo, že se podařilo lidi zmobilizovat a trošku vytrhnout z letargie.

Co se vám naopak nepodařilo?

Neúspěchem jsou maximálně jednotlivé developerské záměry, které tu a tam projdou přes stavební úřad. Jako sdružení nemáme žádné zvláštní oprávnění do toho vstupovat. A náš stavební úřad se bohužel řídí heslem: jmenujeme se stavební úřad proto, aby se stavělo, a ne naopak. Takže když v relativně kompaktní zástavbě najednou vyraší moderní stavba o patro, o dvě vyšší a s prvky, které nezohledňují okolí a ničí historický ráz či kolorit čtvrti, dá se říci, že to jsou malé prohrané bitvy.

Co vám vaše občanská aktivita dává?

Na našich webových stránkách najdete krásný citát od Karla Čapka, že každý má několik stupňů svého já. Nejen psychologické, ale i lokální: svého domu, své čtvrti, svého města, až třeba Moravy. Svojí občanskou aktivitou mohu uspokojovat ono „já“ své ulice, své čtvrti. Rád sděluji, jak by mohlo vypadat, aby to vyhovovalo místním. Je to dáno povahou člověka. Někomu je to jedno, rád se zavře ve svém baráku, spustí žaluzie, zaklapne se za ním elektricky ovládaná brána. Nás však zajímá, jak vypadá také okolí, ve kterém navíc žijeme od narození. A neděláme to jen pro nás samotné, ale i kvůli dětem. Já je sice ještě nemám, ale kolegové ano, a proto si přejeme, aby měly kde pěkně vyrůstat a nepamatovaly si z dětství pouze beton, ale i přírodu a klid Masarykovy čtvrti.

         ]]>